Život na zámku je přenudný, co vlastně na něm dělat, že? Bálů se člověk přetančí, sladkostí přejí a klevetů překlevetí. A ještě k tomu ti královští otcové, co myslí jen na vdavky. Není divu, že se princezny rozhodly pro dobrodružství.
Jenže to celé nebylo tak snadné. Kde se vzal, tu se vzal, Jiřík, který tuze toužil po Zlatovlásce, nebyl však jediný, kdo měl silné tužby. Kde se vzala, tu se vzala, Čarodějnice (ultimátně zlá postava) a naopak toužila po Jiříkovi.
Čarodějnice tak čistě nezištně nabídne princeznám dobrodružství kamsi daleko. To, že mezi danými princeznami je i Zlatovláska, je čistá náhoda a ne záměr, aby Jiříka měla pouze pro sebe. Opravdu, věřte jí. Čarodějnice nepošle princezny jen tak někam, prvně si nechá slíbit, že se princezny vrátí, až žádný mrtvý nebude chodit po světě, a poté je zašle do země temného pána, světa zombie.
Zpočátku je svět v divočině zábavný, později ale princezny zjistí, že zavázat si tkaničky je těžký úkol. Aby toho nebylo málo, všem zkříží cestu Kocour (mega moc ultimátně zlá postava), který všem rád pomáhá a stejně jako Čarodějnice naprosto nezištně.
Jiřík se vydá za princeznami a ztratí se, a tak bloudí a bloudí ve světě zombie. Kocour mu nabízí pomoc, výměnou ale chce ruku. Ne, ruka Zlatovlásky za jeho ruku je dobrý deal. Jiřík přijímá. Podobný deal uzavřou i princezny výměnou za informaci jak se dostat ze světa zombie.
Informace vede princezny i Jiříka na zámek temného pána, kde jsou jako živé bytosti lapeny. Nakonec temného pána umluví, aby jim pomohl a poslal mrtvé na den do hrobů. Princezny se nakonec vydávají na cestu domů.
Doma se ale zjistí, že sebou přinesly nákazu zombifikující oběti. Budou tedy muset udělat těžké rozhodnutí koho obětovat.
Ptáte se jak příběh dopadl. Čarodějnice nakonec prokoukla intrikánství Kocoura, který odháněl všechny její nápadníky, a směnila Jiříkovu ruku za Kocourův život. Jiříka pak Kocour získal od temného pána jako dar. Jiřík se nakonec do Čarodějnice zamiloval a žili šťastně až do smrti.
Zlatovláska vystudovala Matfyz. Rebelka svrhla svého otce. Načančaná se zapomněla u jednoho ze zrcadel a Sněhurka se bohužel stala zombie.
Znělky:
Před zombie světem:
V zombie světě:
Společné:
Konfery (Sborník):
Slovutná královna Viktorie nás osobně, respektive prostřednictvím svého hlasatele, uvítala do nové doby plné příležitostí, ve které každý pilný poddaný může zbohatnout. Avšak k bohatství vede trnitá cesta.
Pro založení podnikání je třeba najít důvěryhodné společníky a vyplnit správně všechny příslušné úřední dokumenty. Jakmile však naše firmička již reálně existuje, je nezbytné pomocí propracovaných marketingových tahů (třeba natočením reklamy) nalákat zákazníky.
Bohužel ne vždy vše funguje tak, jak bychom si předstovavali. A někdy je zkrátka nezbytné, abychom osobně prošetřili úskalí, do kterých zákazníci padají při využívání našich služeb.
Bezbřehé čerpání přírodních zdrojů má však dopad nejenom na lidi a zvířátka (která mohou tak trochu mutovat), ale i na celou přírodu. Objevují se nové, zákeřné bakterie. Potraviny mění svoji barvu a konzistenci, když ne rovnou i chuť. A dokonce i zisk je ohrožen nenadálými a zcela nečekanými přírodními katastrofami.
Peníze jsou mocné a umí zařídit zdánlivě všechno. Avšak ani ony nedokáží vykouzlit vodu tam, kde žádná nezbyla. Její absenci pociťují v důsledku chudí i bohatí stejně. Proto se v hodině nejtěžší všichni lidé spojí, aby dříve zdánlivě zcela bezcennou komoditu s neověřitelným úsilím zkusili získat zpět.
Avšak napravovat je vždy těžší než bourat. A tak stavba přehrady, chemická výroba vody, syntetická výroba mraků ni odsolování vody nestačily. Až nákladný dovoz lunární vody dokázal odvrátit akutní nedostatek vody.
Příroda byla značně poškozena a jen zvolna se vzpamatovává. Největší z podvodníků, zlodějů a korupčníků byli po zásluze potrestáni. Budeme se však ještě někdy moci mít tak jako dřív? Dokážeme se poučit?
Znělky:
Konfery (Sborník):
Astrologická Akademie Tycha de Brahe se pyšní mnohasetletou tradicí učení všech umění spojených s astrologií, čtením z karet, koulí, krystalů, interpretací snů a otevíráním čaker; na webu astrologickeskoly.cz má celosvětově nejlepší hodnocení.
Přijeli jsme do školy již jako ostřílení, astrologií neposkvrnění studenti. Na úvod nás svou řečí přivítal samotný ředitel Slunečník, který stejně jako samotná planeta Slunce svojí oslnivou krásou a elegancí zajisté okouzlil všechny studenty (a možná i některé studentky).
Potom, co jsme si úspěšně připomněli velikány astrologické historie, jako například tři sudičky ze Šípkové Růženky, jsme své znalosti, nabyté v předchozích letech studia, ověřili napsáním testu z astrologie.
Mezitím se učitelé strachovali nad věštbou, kterou údajně obdržela naše vědma v důchodu, která pojednávala o strašné zkáze, jež má postihnout naši školu a o poklesu našeho hodnocení dokonce i na horší pozici, než má *ta škola v Brně*. Možná proto se do školy náhodou rozhodla přijít inspekce - zpráva, která zajisté vyděsila celý učitelský sbor. Takoví vyděšení astrologové začnou páchat spoustu věcí, například začnou hledat třídní knihu, která byla ztracená posledních sedm let. Naštěstí jsme zjistili, že byla již před mnoha lety elektronizována.
Sehnat ale takové astrologické školní potřeby není vůbec jednoduchý úkol! Zvlášť když je vaše astrologická škola na pokraji bankrotu, a neumí vám pomůcky sehnat sama. Vydali jsme se proto po vzoru zástupce Měsíčníka “s kůží na trh” a snažili se na šíleném trhu vydělat alespoň něco málo peněz, abychom si mohli pořídit křišťálové lebky nebo koule.
Při strachu z inspekce nás ředitel poslal na splnění praktické výuky už o dva roky dříve, než bylo plánováno. Jak jistě leckterý student potvrdí, šlo o skutečně obohacující zážitek. Bohužel, když jsme se vrátili zpět, inspekce byla pořád na místě, a učitelé se proto rozhodli, že by měli pololetní zkoušky zařadit s nějakým předstihem. Museli jsme proto mezi učiteli plnit jednu zkoušku přes druhou, mezitím, co nás okukovala inspekce a mračila se na Slunečníkovy komentáře, kterými se snažil ospravedlnit rozpadající se školu i nekonečný proud primitivního humoru z vlastních úst.
Škola, ztrhaná ve všech směrech, už potřebovala pomoct dokonce i v kuchyni, a pilně jsme se proto jali kuchařského řemesla - vědomosti jsme během týdne vaření nabrali po cestě. Kdo má přeci vědět, jak se vyrábí gnocci, kdyžmusí umět nazpaměť odříkat astrologické tabulky!
V pokusu o to odebrat pozornost studentů od strašného hodnocení inspekce se ředitel rozhodl, že bude Děkanský Sportovní Den. Místo věnování se matematice, tedy, ehm, astrologii, jsme se snažili stihnout co nejvíce sportů a ukázat, že jsme skutečně tak hvězdný tým, jak nám čajové lístky vyvěštily.
Na takové Astrologické škole se toho uděje mnoho, a na konec školního roku se na světlo dostala jistá sekta matematiků, která pod povrchem bublala už dlouho. Studenti se utkali se svými profesory v epické bitvě matematiky a astrologie, numeriky a numerologie, vět a věšteb, pravdy a lži. Matematika nakonec zavládla škole, a Slunečník s Měsíčníkem povýšeně odešli, spolu s většinou starého učitelského sboru. Legendy ale praví, že pár mladých kantorů, kteří neměli ještě svou mysl docela pohlcenou astrologií se dalo dohromady, a založili společně školu, která se věnovala matematice a přilehlým vědám. A když přemýšleli nad názvem, vybrali si (pro nedostatek fantazie, možná) současníka Tycha de Brahe. A kdo ví, třeba se o té Keplerově škole někdo někdy i dozví…
Znělky:
Konfery (Sborník):
Hned v prvních minutách soustředění jsme byli stejně jako Romeo doslova oslepeni Juliinou krásou a jen co jsme alespoň trochu prohlédli, museli jsme spolu se zamilovaným párem prchat před Juliiným otcem Richardem III.
Úkryt jsme naštěstí nalezli u Puka, Hamletky, Henryho a Titánie ve slumu -- sice měli na zdech (a možná na nohách) trochu plíseň, ale o to méně jí měli na mozku a navíc měli ve vlasech květiny (a Puk konkrétně i jednu specifickou bylinku).
Romeo s Julií se sotva stihli projít romantickým lesem éterické Titánie a věci už se začaly nebezpečně komplikovat. Richard objevil jejich úkryt a rozkázal vše srovnat se zemí a aby toho nebylo málo, Romeo začal jedním okem pokukovat po samotném králi, zatímco Julie začala podezřele mnoho času trávit v podhradí ve stájích ...
Čekání na Godovlak do našeho nového bydliště jsme si naštěstí mohli ukrátit pozorováním kuchařské show, takže nám cesta rychle uběhla.
Do vztahů mezi postavami bylo investováno stále více a více lásky, jak tedy jistě laskavý čtenář pochopí, nemohlo to dopadnout dobře. A opravdu, sotva jsme se stihli zabydlet, museli jsme se již vyrovnávat s tragickou smrtí nebohého Maxima, který ze žárlivosti zahynul rukou Romeovou.
Všechno zlé je ale k něčemu dobré, a tak jsme se díky Romeově nerozvážnosti dozvěděli o Henryho královském původu a začali spřádat plány na záchranu celého království. Richard jako zkušený intrikán však nezůstal ani o krok pozadu a skutečné bitvě tak předcházel boj o vliv a přízeň poddaných.
Na samotnou bitvu už naštěstí nedošlo. Osud tomu chtěl, že Richard, ztracen v husté mlze kouzelného lesa, vystaven pouze svým temným myšlenkám, začal poprvé doopravdy sám nad sebou přemýšlet. S pomocí nás všech nakonec dokázal prohlédnout nejen mlhou Titániina lesa, ale i mlhou svých vlastních myšlenek a navždy zavrhl zlý hlas ve své hlavě.
A jak to bylo dál? Hamletka s Pukem si postavili krásný domeček se zahrádkou, kde si spolu pěstují bylinky. Henry se stal králem a Titanie jeho půvabnou královnou. Julie našla Romea svázaného v temném lese, dali se opět dohromady a pokračovali ve svém dynamickém vztahu. Richard viděl, jak jsou Romeo a Julie spolu šťastni, proto se vzdal zasnoubení s Romeem a stal se poustevníkem. Odešel do tajemného lesa a Maximovi tam na památku pěstoval sedmikrásky. No … a Maximus? Ten zůstal pod drnem.
Znělky:
Konfery (Sborník):
Ku příležitosti podzimního soustředění jsme se spolu s významnými archeology Sirem K a Honzou Rudokožcem (který s sebou musel na naléhání manželky táhnout i svého syna Peťulku) vydali do Egypta zjistit, co se dělo v tajemných 20 letech vynechaných v knihách historie.
Naše výprava nemohla být úspěšnější, protože po nečekané cestě časoprostorem jsme se ocitli přímo v dávné egyptské říši, za vlády pro nás doposud neznámého Negletignota XXIX.
Život v tehdejších dobách nebyla žádná legrace, nám se ale naštěstí podařilo uchytit jako faraonští architekti. Po hostině, kterou jsme pro faraona přichystali, se mu udělalo nedobře, což naše stavební zakázky ještě posílilo, protože bylo potřeba preventivně rychle dostavět pompézní královskou hrobku.
Když však faraon zemřel, byli jsme obviněni z jeho vraždy, čímž jsme doopravdy vini byli, ale vážně jsme nechtěli! Prostě jsme jen netušili, že má faraon alergii na červené víno. Každopádně nás za to zavřeli s mumifikovaným zesnulým faraonem do čerstvě dostavěné hrobky. Našim trestem mělo být marné luštění rébusů a jako třešnička na dortu smrt, nečekaně se nám ale za pomoci našeho důvtipu podařilo uprchnout.
Ve starověkém Egyptě jsme ovšem zůstat nemohli, faraonovi strážci nám byli stále v patách, a Kiďákovi Péťulkovi se stýskalo po mamince. Díky šifrám, které nás provedly širým okolím, jsme se dostali k bohovi Osiridovi, tzv. exekutorovi, který měl jako pán světa mrtvých moc přemístit nás zpátky do naší doby. Museli jsme si tam nejprve však vystát frontu a napravit nepořádek, který jsme způsobili při útěku v Negletignotově hrobce, aby i faraon mohl nalézt klid.
Když jsme exekutorovi nakonec dokázali srozumitelně zformulovat náš požadavek, poslal nás konečně do 21. století a náš výlet byl u konce.
Znělky:
Konfery (Sborník ke stažení):
Poutnící přišli do země zaslíbené, mlékem i uranem oplývající ... ale zas až tak slavně to tam nevypadalo. Neměli totiž elektřinu, teplo ani světlo. I místo znělek si museli vyrobit vlastní hudební nástroje.
Taktéž museli pomoci Bivojovi v lovu kance, aby získal srdce sličné Kazi. Kance nakonec díky síle 500 slov udolali, ale následně proběhly války o to, kdo si odtáhne tu kterou část. Mezitím láska mezi Bivojem a Kazi vzkvétala i zásluhou pilných poslíčků, kteří neohroženě přenášeli zprávy skrz temné lesy plné loupežníků. Pomoc poutníků ještě využil svatý Václav, když se pokoušel porazit Golema a projít do kostela. Přes snahu všech básníků se mu to ale nepodařilo.
Problém elektřiny však stále zůstával nevyřešen. Tu propadli se do temného věku polyteismu a vzývali staré bohy, aby jim požehnali a trochu proudu darovali. Postupně převládlo náboženství Seluši, na což se nemohli bratři elektrozvěsti Kylyr s Medudem dívat a zavedli víru v jediný zdroj elektřiny.
Aby dokončili své pozemské poslání, potřebovali najít a zprovoznit dávno zapomenutý Temelín. Nejprve však museli postavit Karlův most přes řeku. Získávání materiálu se ukázalo více psychicky než fyzicky náročná činnost, takže místo svalů použili hlavu. Dále zmapovali okolí elektrárny, v průběhu čehož se chránili proti radiaci kroužkovou košilí, ochrannými obleky nebo plynovými maskami.
Nakonec vygenerovali ve svých reaktorech dostatek tepla, Temelín úspěšně nahodili a mohli se radovat z proudu až na věky věků. Uran.
Znělky:
V hlavní roli:
Vedlejší role:
Konfery (Sborník ke stažení):
Epidemie letos bohužel opět znemožnila konání vánoční víkendovky, rozhodli jsme se tedy potkat alespoň na jednodenním výletě. Vyrazili jsme z České Třebové a zasněženým lesem jsme se vyškrábali na Kozlovský kopec, kde jsme se mohli za odměnu kochat krásným výhledem. Rozdali jsme si vánoční přání s tematikou M&M, Tom ochutnal horkou čokoládu v místní hospodě a pak už jsme pokračovali po zelené značce. Další zastávka byla ve vesnici Přívrat, kde jsme svedli jednu z mnoha lítých bitev v koulování a postavili sněžnou lišku. Nakonec jsme okolo Vlčí studánky došli do Ústí nad Orlicí na vlak, rozloučili se a nezbývalo nám než se těšit, až se zase sejdeme na jarním soustředění či jinde.
Na výjezdním představení divadla Medvěd&Mýval jsme se nechali vtáhnout do děje hry Lišák v triku (a bez kalhot). Chrabrý hlavní hrdina Lišák se svojí milou společnicí Slepicí na jejich cestě za princeznou bojovali se zažitými stereotypy a různými nástrahami, například ve formě hamižného Lorda FárKlára a jeho větrných elektráren. To se však ukázalo suboptimálním, pročež musely být větrné elektrárny znovu postaveny za pomoci Tří prasátek.
Po divadelní přestávce v přírodě mohli diváci dále sledovat Lišákova dobrodružství zahrnující záchranu Zlaté rybky z vězení, bloudění hradem a audienci u sličné Princezny. Co však osud nechtěl, po romantickém polibku Princezny se ukázalo, že je to zakletá Žába, která následně odskákala ze scény a tím zakončila Lišákův příběh.
Navzdory drobným technickým problémům diváci představení ocenili dlouhým potleskem a po poděkování ředitelky divadla se odebrali na hostinu do divadelní kavárny. Srdce divadelních kritiků si hra získala i svými edukativními a kreativními prvky, do kterých byli zapojeni i diváci.
Znělky:
Konfery (Sborník ke stažení):
Soustředění bylo! Ptáte se, jaké to bylo tentokrát? Nedílnou součástí soustředění jsou přednášky. Na programu byly například Maxwellovy rovnice, Senzory v mobilu nebo přednáška o roli jaderné energetiky ve světě měnícího se globálního klimatu. Během workshopů jsme si vyzkoušeli upravování OpenStreetMap, sázeli jsme krásné texty v LaTeXu a objevovali jsme různá zakoutí matematiky během Jedné noci s matematickým problémem.
Celým soustředěním nás provázely výzvy, které bylo možné plnit offline a s ostatními pak sdílet výsledky. Pustlili jsme se tedy například do pečení dortů, portrétování lišáka Rikiho nebo kreslení pomocí GPS. Všechny příspěvky byly skvělé! Pokud se také chcete pokochat, podívejte se do galerie.
Že vám tu něco chybí? Co by to bylo za soustředění bez her? Hry taky byly! Zkoušeli jsme se vzájemně týmově obelhat a vymyslet všechna možná i nemožná vysvětlení všech možných i nemožných cizích slov, která se dají najít na Wikipedii. Zahráli jsme si online Krycí jména a Secret Hitlera. A celé soustředění jsme v pátek uzavřeli šifrovačkou.
Ač jsme museli kvůli nepříznivé pandemické situaci klasické soustředění zrušit, nezaháleli jsme. Sešli jsme se na Zoomu a účastníci měli možnost si poslechnout přednášky o barvách, programovacím jazyce C#, kryptoměnách nebo o nerovnostech a dalších krásách matematiky. Kromě toho jsme ve čtvrtek večer pustili jsme se do odhalování, kdo z nás patří ke kterému mafiánskému gangu, a mimo jiné jsme zjistili, že nepřátelského mafiána můžeme poznat podle toho, že se mu vypnula kamera nebo vypadl zvuk.
Letošní Vánoční víkendovka proběhla v Zábřehu. Během pátku jsme se sjeli z celé republiky. Abychom mohli v sobotu společně vyrazit na výlet malebným údolím Moravské Sázavy až do Hoštejna, kde se část z nás odpojila a zbytek pokračoval do Tatenic. Ač sněhu nebylo mnoho, byla s ním kopa zábavy. Večer jsme se sešli u vánočního stromku a předali si dárečky. A pak už byla neděle čas loučení a odjezdu domů.
Lékářská zpráva, která nám byla dodána poštou, nařídila neprodlenou léčbu v Moldavě. My se tomu celému postavili čelem, ať už jako červené či bílé krvinky, neurony či lékaři a dělali jsme vše možné pro to, abychom z těla našeho pacienta vymýtili zlý mamvirus vulpesus. Naše tělo zažilo boje, které provětšinou skončily prohrou virů.
Shrnuto kolem a kolem, náš pacient podstoupil mnoho léčebných procesů, mezi kterými nechyběly takové samozřejmosti jako pravdelné dávky přednášek brzy z rána a nárazové dávky konfer, které na některé jedince mnohdy působily až do pozdních nočních hodin. Tyto léty ověřené metody stav pacienta postupně vracely do normálu, ale bez našich malých hrdinných krvinek, lymfocytů, makrofágů, neuronů a jiných malých pomocníků by léčba trvala mnohem déle a nebyla tak účinná.
Znělky ze soustředění:
Na soustředění byly tyto konfery:
V dole Božetěch se sešlo mnoho nových a do práce nadšených horníků, kteří si nepřáli nic jiného, než narubat co nejvíc uhlí, uranu a železa a prorazit co nejvíce nových chodeb. Jejich práce zahrnovala spoustu různorodých činností, od stavby bagru přes vyšetřování rozbité merkaptanové signalizace až po ježdění skrze štoly ve vagoncích.
Závodní dolu se rozhodl pro zefektivnění práce v dole zavést zcela revoluční způsob měření produktivity. Zpočátku byl Systém ochotně přijat a horníci s nadšením hlasovali pro nová pravidla. Ovšem jak časem pravidel přibývalo a měnil se jejich charakter, začali k nim být někteří podezřívaví. Růst produktivity se pomalu zastavil a v dole začalo být dusno. Před Systémem měření produktivity se nedalo uniknout. V napjaté atmosféře páteční ranní porady byla odhlasována poslední pravidla. Ovšem s myšlenkou, co by jejich zavedení pro důl a pro všechny horníky znamenalo, byl Systém ukončen. Během pátku si mohli všichni zaměstnanci dolu společně rozmyslet, jak Systém vlastně fungoval, jak zasahoval do jejich hornické činnosti a zda něco takového existuje i v jiných dolech. Na konci týdne se pracovní režim ke spokojenosti všech vrátil do starých kolejí.
Znělky ze soustředění:
Na soustředění byly tyto konfery:
Vánoční víkendový sraz se letos konal na Vysočině. Během soboty se část z nás vypravila prodírat závějemi okolo Velkého Dářka a klouzat se na nádrži v Radostíně, zatímco zbytek výpravy stavěl ledové molo na rybníce jménem Řeka. Večer jsme ještě snědli cukroví, vylosovali dárky a zazpívali si s kytarou a v neděli už jsme se jenom rozjeli domů, těšíce se na Vánoce.
Všechno to začalo ve chvíli, kdy na policejní stanici Borek přijeli mladí a nadějní adepti na pozici policistů, detektivů a forenzních vědců, kteří měli doplnit tamější nízký počet aktivních policistů. Nováčků přijelo poskrovnu, a to díky komunikačnímu šumu ohledně místa nástupu do výkonu služby - někteří zaměnili Lázně Bělohrad za Bělehrad a Mostek za Most. Leč po této první zkoušce se noví adepti ničeho nezalekli a odvážně se vrhli po stopě případů, které před ně byly předkládány. Avšak policejní práce není jen o řešení zločinů. Adepti si vyzkoušeli vytvořit ochranný systém, který byl použit na výstavě vzácného růžového diamantu, prošetřili podezřelého myslivce, postavili se před ekoteroristy a mladé zlodějské výrostky, měli co dočinění i s obchodníky s orgány a zachránili zatoulané kotě a poté jej doručili zpět majiteli. Nezalekli se ani v momentě, kdy je zajali mafiáni, a statečně unikli s posledním varováním. Někteří schopnější byli vysláni i na služební cestu do Španělska. Nakonec je všechny stopy zavedly do doupěte největšího zločince v okolí, kde jej během zátahu společnými silami zatkli i s jeho kumpány. Bylo jim uděleno nejedno povýšení, a to i když někdo z nich nedopatřením zničil jeden z hlavních důkazů.
Znělky ze soustředění:
Na soustředění byly tyto konfery:
Dne 10. 3. započala naše vzduchoplavba. Profesor Smith, tvůrce balónu, osobně odvázal kotevní lano a pomalu jsme se vznesli. Co však čert nechtěl, záhy nás stihla silná bouře. Balón utrpěl rozsáhlé škody a my jsme museli vyhodit zátěž. Avšak ani poté, co palubu opustil poslední spacák a kartáček na zuby, jsme nepřestali klesat. Když jsme již viděli, že není jiná možnost, vyskočili jsme z koše a ze všech sil plavali k ostrovu, který byl naštěstí na dohled. Znavení jsme se dostali na mělčinu. Čekalo hrůzné zjištění. Není s námi profesor Smith! Jenže už byla tma, uložili jsme se tedy k neklidnému spánku.
Ráno jsme se probudili hladoví a žízniví, čemuž na chvíli ustoupila naše starost o profesora. Museli jsme prozkoumat ostrov a co nejlépe ho zmapovat. Objevení úrodné oblasti severovýchodně od našeho tábora, kde se v kypré půdě dařilo především kremrolím, nám pozvedlo náladu a do mapování jsme se opravdu zabrali. Téměř jsme nepostřehli, že se opět stmívá. Co naplat, profesora jsme přeci jen hledali za tmy. Ještě štěstí, že jsme ho našli.
Neměli jsme ponětí, jak se z ostrova dostaneme. Rozhodli jsme se proto, že začneme farmařit a vybudujeme si civilizaci. Postavili jsme si přístřešky, ochočili místní zvěř a naučili jsme se lovit a připravovat potravu. Dokonce se nám podařilo nalézt mapu širšího okolí a podívali jsme se na jeden z ostrovů na ní zakreslený.
Jednoho rána jsme však byli probuzeni divnými dunivými zvuky. Sopka se probudila! Ač jsme věděli, že nic nezmůžeme, vydali jsme se na její vrchol. Nedaleko od něj jsme narazili na ztrouchnivělou dřevěnou bednu. Bylo v ní několik přístrojů složených hlavně ze dřeva, mědi a oceli. Že by to byla stará měřící stanice? Kdo by ji ale umisťoval na pustém ostrově? Když jsme zjistili, že ze stanice vede drát, byli jsme zvědaví a bez váhání jej následovali. Zavedl nás až do jeskyně, kde jsme k našemu obrovitánskému úžasu nakonec prošli poklopem do skryté ponorky. Při vyprávění kapitána Nema jsme téměř nedýchali. Poté, co Nemo spočinul podle svého přání na dně Tichého oceánu, jsme se i s ponorkou Nautilus, kterou nám zanechal, vydali zpět do civilizace.
Podrobný text o legendě: Legenda z nástěnky
Znělky ze soustředění:
Na soustředění byly tyto konfery:
Na soustředění byly tyto workshopy:
Letošní vánoční víkendovka se opět konala daleko od civilizace, tentokrát v hlubokých hvozdech poblíž obce Horní Jelení. Udělali jsme si výlet, uvařili jsme a snědli spoustu dobrého jídla, zazpívali jsme si s kytarou a měli jsme se fajn.
Několik elitních odborníků z vyspělé planety B13 bylo povoláno na tajnou misi, jejímž cílem bylo opravit centrální mozek planety A16, který způsoboval neočekávané výpadky proudu na planetě. Naši misi vedl ostřílený kapitán Fokas Brayden, jehož nezkrotný temperament vyvažoval znalec místních poměrů, uvážlivý diplomat Manuel Jags. Vědeckou stránku mise zajišťovala geniální vědkyně Agatha K. a o duševní zdraví posádky se staral týmový psycholog Androinikos Pabi.
Po příletu a vyjednání příslušných formalit s místním guvernérem se nám podařilo získat a rozšifrovat záznam z kamery v řídícím centru CMA16 a najít příčinu závady. Pod rouškou tmy jsme proklouzli do hlídaného komplexu CMA16, unikli jsme jeho správci Pepovi a ponořili se do útrob starého a ne příliš udržovaného stroje. Po mnoha hodinách práce se nám skutečně povedlo dostat se k samotnému řídícímu panelu CMA16 a závadu úspěšně opravit.
Tím ale náš pobyt na planetě bohužel neskončil. Po ukončení diplomatické mise a pokusu o odlet z A16 jsme totiž se zděšením zjistili, že se nám do naší lodi dostal reproverzní štyft! Guvernér nás odmítnul dále podporovat, jelikož podle všech zákonů a tabulek se už na planetě vůbec nenacházíme a tak se naše mise změnila doslova v boj o život. Museli jsme sehnat kolomazivou gypsodrážku a opravit si s ní loď, a to v nejkratším možném čase! Zatímco se velení pokoušelo gypsodrážku získat, posádka musela sama udržet v chodu celou loď. Nešťastným nedorozuměním bylo velení lodi zajato, po spoustě byrokratických zmatků se však Manuelovi díky jeho známostem podařilo celé vedení dostat na svobodu. Jaké bylo naše překvapení, když jsme večer našli kolomazivou gypsodrážku u našeho psychologa Androinika - koupil si ji v ezoterickém obchůdku v domění, že se jedná o ionizující lampičku. Gypsodrážkou jsme již loď rychle opravili a pustili jsme se do přípravy na nelegální odlet. Sice nám při minulém nepovedeném startu vypadla automatika, naše sehraná posádka ale předvedla perfektní spolupráci a dokázala loď po dobu startu řídit manuálně. Úspěšně jsme opustili planetu A16 a na oslavu naší mise jsme potom na palubě uspořádali velkou hostinu.
Znělky ze soustředění:
Účastníci se ocitli jako pojišťovací agenti na Zeměploše. Postupně se snažili pojišťovat obyčejné obyvatele i mocné patricije a to, že občas něco zmizelo, jim hrálo do karet. Postupně však věcí mizelo čím dál více, práce pojišťováků přestala být rentabilní a když zmizela i kuchyň, bylo zle. Původci mizení byli brzo odhaleni na Neviditelné univerzitě, kde se jim jakési kouzlo poněkud vymknulo z rukou. Účastníci se museli vydat do podzemních rozměrů ztracené věci nalézt, bohužel s sebou kromě ztracených věcí přinesli i nepříjemné přízraky, které se chystaly převzít vládu nad Zeměplochou. Ačkoli situace zpočátku vypadala bezvýchodně, nakonec se jim společnými silami podařilo příšery zarazit zpět pod zem a Zeměplochu tak zachránit.
Znělky ze soustředění:
Na soustředění se účastníci vžili do role seniorů, studujících univerzitu třetího věku. Zatímco v poklidu navštěvovali přednášky, věnovali se nenáročným sportům a užívali si studentský život, nalezli tajemný amulet, po jehož aktivaci se universita dramaticky změnila. Po chodbách škol se začaly potulovat podivná individua, sny účastníků narušily zákeřné noční můry a čas se rozběhl závratným tempem, což mělo za následek radikální tělesné chátrání studentů. Ve chvíli, kdy jim z jejich končetin a orgánů již moc nezbývalo, však dokázali najít Převozníka, který jim ukázal cestu zpět do normálního světa a zázračným lékem seniory uzdravil a omladil, takže se ze soustředění vrátili ve středoškolském věku.
Znělky ze soustředění:
Na soustředění prožívali účastníci příběhy lišáka Lišáka a myslivce Poseda z divadelního audio díla Lišák je Lišák od Petra Váši. Nejprve se účastnili lovu v rolích myslivců i zvířat, následně se snažili dostihnout navzájem a zorientovat se na Velkém trhu. Posed se nakonec z neustálého shonu a strachu rozpadl, ryšky z jeho atomů postavily Poseda-dítě, kterého museli účastníci naučit dobrým zvykům. Jeho původní špatné vlastnosti pak pomohli odnést tam, kam patří. Po dalším velkém lovu se celý příběh začal opakovat a účastníci ho procházeli znovu, tentokrát při cestách Brnem a přilehlými lesy. Po soumraku posledního dne se napravený Posed v hospodě distancoval od svých starých kumpánů a odešel se Svobodou žít nový život.
Znělky na soustředění byly úseky z Lišáka. Lišily se dle aktuální legendové části, stálé byly následující:
Ke stažení je Libreto a audioverze. Jethro a Toník doporučují poslouchat celého Lišáka v kuse, ideálně několikrát opakovaně ;-)
Na soustředění byly tyto konfery:
Na soustředění byly tyto workshopy:
Vánoční víkendový výlet pro řešitele. V malebném údolí Březné se organizátoři sešli s účastníky, aby společně strávili víkend hraním na kytary, povídáním si, výletem k opuštěné rozhledně a společnou oslavou Vánoc.
Na soustředění se účastníci stali součástí České vesmírné agentury a po získání grantu na vesmírný let se vydali na neznámou planetu. Zde nalezli fungující automatický dopravní systém, ale žádné obyvatele. Podařilo se jim také najít robota a bezpečně ho aktivovat. Postupně objevovali další roboty, ale pak se jim situace vymkla z rukou a roboti se začali sami probouzet. I když pak roboty nakrátko uspali, pro vzájemné neshody jestli je rozebrat nebo přeprogramovat se nepodařilo všechny roboty bezpečně zpacifikovat a ti pak dokonali zkázu posádky stejně tak jako původní civilizace.
Znělky ze soustředění (všechny od Weird Al Yankovice):
Výběr z fotek (ZIP, 54 MB).
Na soustředění byly tyto konfery:
Lezecká víkendovka
M&M organizují převážně studenti MFF UK. Realizace projektu byla podpořena Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy a Jednotou českých matematiků a fyziků. S obsahem webu M&M je možné nakládat dle licence Creative Commons Attribution 3.0.