Pro psaní vědeckých článků byla vytvořena některá obecná pravidla, která usnadňují jejich čitelnost a možnost vyhledat potřebné informace. Na tomto místě bychom ti chtěli ukázat, jak by měl takový vědecký článek vypadat po obsahové i formální stránce.

O čem psát?

Kvalita vědeckého článku závisí hlavně na tom, kolik nových poznatků přináší. Je velmi vhodné, aby obsahem bylo jen to, co může zajímat ostatní řešitele daného tématu.

Dále platí pravidlo, že jeden článek by se měl týkat právě jednoho problému. Pokud píšeš o více problémech najednou, zamysli se nad tím, jestli by nebylo možné napsat více článků. Čím stručnější a přehlednější článek je a čím více nových poznatků na tak omezeném prostoru obsahuje, tím čitelnější a zajímavější je pro ostatní řešitele.

Struktura článku

Každý článek by měl mít vhodný název (titulek), který dokáže přitáhnout čtenáře, kteří se zajímají o dané téma. Nadpis je ta část článku, které si každý všimne hned na první pohled. Nepodceňuj jeho znění a dej pozor na to, aby přesně vystihoval to, čemu se v článku věnuješ.

úvodu bys měl popsat problém, kterým ses zabýval, dále na co a na koho jsi navazoval a také proč ses daným problémem zabýval. Většinou je zde uvedena hypotéza, která je dokazována v samotném článku. Součástí úvodu je i motivace čtenáře a první přiblížení podstaty problému.

Za úvodem pak pokračuje podrobnější popis postupů, které využíváš, a zdůvodnění tvých tvrzení.

Kvalita vědeckého článku je dána především tím, jakou má informační hodnotu. Informacemi v článku mohou být jak výsledky vlastního výzkumu, tak přehledné shrnutí a zpracování jinde uveřejněných výsledků týkajících se zkoumaného problému. Takovému zpracování se říká rešerše a pokud podobné shrnutí ještě neexistuje, může být přínosné stejně jako vlastní nový výzkum.

Je důležité, aby všechna tvrzení uvedená v článku byla dostatečně podložena fakty. Článek tedy nelze založit na něčem, o čem si jen myslíš, že by to mohlo platit. Jakákoliv složitější tvrzení v článku by měla být podpořena buď odkazem na literaturu, anebo důkazem či experimentem. Měly by být také uvedeny všechny předpoklady použitých tvrzení a teorií a v případě experimentu podmínky, za kterých byl prováděn.

závěru je pak vhodné znovu shrnout hlavní výsledky své práce a případně položit nějaké další otázky související s tématem, jejichž řešení by mohlo navazovat na tvůj článek.

Na úplném konci se pak uvádí seznam použité literatury a literatury, na kterou bylo v článku odkazováno. Obvykle se v článku použije jen odkaz, např. „... Jak je uvedeno v [1], můžeme výraz upravit...“ V seznamu literatury se pak uvedou plné údaje o knize, článku či internetové adrese. Dodržuje se následující schéma:

 

[#] Autor. Název díla: podnázev díla. Číslo vydání. Místo vydání: Označení nakladatele, Rok vydání. Počet stránek. ISBN.

Například:
[1] O. Lepil, Z. Krupka. Fyzika pro gymnázia: Optika. 2. vydání. Praha: Prometheus, 1996. 167 s. ISBN 80–85849–71–2.

Jednotlivé části krátkého článku stačí oddělit odstavci. Pokud se jedná o rozsáhlejší příspěvek, je lepší rozdělit ho na několik sekcí s vhodnými podnadpisy.

Jazyk a styl článku

V odborném článku je nutné se vyjadřovat přesně a jednoznačně. Je potřeba používat správné termíny, aby byl článek správně pochopen ostatními čtenáři. Pokud používáš poměrně neobvyklý pojem nebo zavádíš nějaký nový, tak je potřeba jej přesně definovat. Vždy si pořádně uvědom, kdo bude tvůj článek číst. Na tom také záleží, jaké termíny použiješ a jak moc podrobně je budeš vysvětlovat.

Aby byl článek vůbec publikovatelný, měl by být napsán bez jazykových a stylistických chyb. V článku, který je publikován, a tedy jej čte širší skupina lidí, používáme spisovný jazyk. V M&Mku můžeš psát česky nebo slovensky.

 

Doufáme, že ti tento návod při psaní článků pomůže, a že i díky němu naše témátka zůstanou přehledná, čitelná a zajímavá.